Možná jste si i vy všimli toho, že nejupřímnější jsou děti. Je to tím, že děti se nebojí říct, co si myslí. Ony mnohdy ani nepřemýšlí nad danou věcí, ale řeknou vše tak, jak to vidí nebo slyší. Právě proto můžete kolikrát od dítěte slyšet věci, které by dané dítě před lidmi říkat nemělo a mnohdy se rodiče snaží dítěti vysvětlit, že něco takového by raději nemělo říkat nahlas. Je jasné, že v dané situaci přijde oblíbená otázka dětí, která spočívá v otázce proč?
Na rodičích je, aby danému dítěti vysvětlili, co je vhodné na veřejnosti říkat a co raději ne, aby se dané dítě nedostalo do problémů, které by nemusely být zrovna ideální.
Bohužel jsou věci, které se opravdu nehodí říkat, ale právě děti si něco takového neuvědomují. Někdy se člověk může až zasmát nad tím, co dané dítě řeklo, ale opravdu je to o tom, že všechny děti jsou velice upřímné a to dlouhou dobu.
Většinou něco takového trvá do doby, než se dítě naučí nad věcmi přemýšlet a než o něco dospěje.
Mnohým lidem ale připadá skvělé, že jsou děti upřímné a že jsou schopny říct, co si myslí a to i přesto, že někdy to může být nevhodné. Je možné, že se rodič může zastydět za to, co dané dítě řeklo a může mu říct, ať něco takového neříká, ale mnohým něco takového připadá hezké.
Je jasné, že každý máme na věci svůj názor a mnohdy si jej necháváme jen pro sebe. Právě děti si svůj názor jen pro sebe nenechávají a nemají problém jej sdělit každému, kdo kolem nich projde.
Jsou určitě děti a děti. Jsou takové děti, které opravdu nemají problém komunikovat i s cizími lidmi, takže jsou schopny za někým přijít a s daným člověkem si povídat, ale jsou i takové, které by za někým jen tak nešly a které ani na veřejnosti příliš nemluví, protože se stydí.
Rozhodně je dětská upřímnost skvělá, protože si člověk díky danému dítěti uvědomí mnoho věcí, ale jak se říká, dávat si pozor na pusu není někdy na škodu.